Vojtova metoda: reflexní lokomoce (RL)
RL je metoda, která se rozvíjí od 50. let minulého století. Základy k ní položil profesor MUDr. Václav Vojta (1917 –2001). Při stanovení základních principů RL čerpal z vlastních zkušeností a pozorování neurologicky nemocných dětí. Jedná se o terapeutickou metodu, dále rozvíjenou od 70. let minulého století především v Německu. Kromě německých zemí se reflexní lokomoce používá v Itálii. V anglosaských zemích je upřednostňován bobathovský přístup. V České republice je jediným mezinárodně uznávaným centrem L – Corpus v Olomouci, kde se terapeuti školí v používání tohoto terapeutického přístupu po dobu několika let. V posledních desetiletích se o rozpracování metody a o její zdynamičtění zasloužil docent PaedDr. Pavel Kolář.
Vojtova metoda představuje neurofyziologicky a ontogeneticky orientovaný koncept, jehož cílem je aktivace vrozených globálních lokomočních systémů reflexního plazení a otáčení, při nichž se aktivuje příčně pruhované svalstvo v určitých koordinačních souvislostech. CNS se při aktivaci účastní od nejnižších až po nejvyšší etáže. Tyto globální vzory jsou vyvolávány jako stále se opakující reprodukovatelné motorické aktivity. Dochází k nim zákonitě vždy při určitém dráždění a dále jsou vyvolány v předem stanovených určitých „základních“ polohách.
Hlavní příčinou vertebrogenních obtíží jsou funkční poruchy. U pacientů s vertebrogenními obtížemi nacházíme (stejně jako u dětí s nezralou funkcí CNS) porušenou funkci dýchacího systému, ve spontánní pohybové aktivitě se vyskytuje porucha postury a pohybu - instabilita, inkoordinace, svalová dysbalance, tvorba náhradních pohybových vzorů.
Tato metoda využívá exaktních znalostí lidské ontogeze a také pozorovacích schopností terapeuta, který se vždy zaměří na příčinu obtíží u jednotlivého pacienta. Při cvičení se využívá přesných poloh (plazení, otáčení – vleže na zádech, na břiše a na boku a v kleku), dále manuální stimulace (přesně lokalizované body, do kterých se tlačí v určitém vektoru, jasně definovanou intenzitou). Mezi indikace patří neurologicky nemocní lidé (děti s dětskou mozkovou obrnou, lidé s různým postižením mozku a míchy nebo periferního nervstva), dále lidé se svalovými onemocněními, pacienti s vertebrogenními obtížemi a lidé s respiračními onemocněními. Jedná se o velice široké a pestré pole onemocnění, ať již získaných či vrozených, které se liší závažností a léčitelností. Proto je třeba mít na paměti, že i když tato metoda patří k objevům 20. století, není metodou jedinou a vždy je třeba přistupovat ke každému nemocnému člověku individuálně a zvážit, zda je vhodné tuto metodu použít a jakým způsobem ji doplnit, či zkombinovat s jinými metodami používanými ve fyzioterapii.
